Již od mala nás doktoři i rodiče nabádají k tomu, abychom pravidelně sportovali. Je to prý možnost, jak se dožít ve zdraví vysokého věku. Jen málokdo z nás se však zamyslí nad tím, zda je to skutečně tak univerzálně dobrý prostředek, jak se tvrdí.
Jistě i vy jste v televizi zaznamenali reklamy, kde se doporučovalo sportovat i ve vysokém věku. A je jisté, že své výhody to má – například udržování přijatelné hmotnosti a prevenci obezity a s tím spojené cukrovky či srdečních chorob.
Také je pravdou, že se během něj do těla vyplavují endorfiny, které mají vliv na naši dobrou náladu. Působí tedy i jako prevence proti tomu, aby nás stres každodenního života semlel. O tom všem nelze pochybovat. Avšak rozhodně to není vše.
Pravdou je totiž také to, že se intenzivním sportováním naše tělo opotřebovává. I to je koneckonců jedním z důvodů, proč profesionální sportovci odchází do důchodu poměrně mladí. O riziku zranění, které je vždy přítomné, se není třeba zmiňovat.
Je však nutné říci, že to platí především při jednostranném a intenzivním zatěžování určité svalové skupiny. Pokud například budeme pouze běhat a trénovat po celý rok na maratony či dokonce ultramaratony, je pravděpodobné, že si přivodíme artrózu kyčlí či kolen. Takto zatěžované svaly či vazy jsou také náchylnější ke zranění – i proto běžci často končí v nemocnici s poraněním šlach či vazů v nohách.
Ideální tedy je provozovat jakoukoliv aktivitu s rozumem a přiměřeně naší kondici a zdravotnímu stavu. Vhodné je také kombinovat více druhů sportu, aby se zapojily veškeré svalové skupiny. Tímto způsobem získáme veškeré benefity, které nám jakákoliv sportovní aktivita nabízí, a zároveň minimalizujeme rizika.
Bohužel, to je něco, co si jen málo lidí uvědomuje. V každém z nás je totiž touha být v daném sportu nejlepší a vyrovnat se profesionálům. Měli bychom však pochopit, že existuje důvod, proč se jich na vrchol dostane jen pár, a spokojit se s tím, co dokážeme. Věřte, že vaše tělo to ocení.